Neplatná Identita - Realita

Verse 1
Radši už neposlouchám, nechci slyšet víc.
Nechci slyšet věci ze zpráv, co mi musej říct, vidim slzy týct.
Čím dál víc násilí, čím dál víc nemocí.
Skandály, katastrofy, nevinní jdou do války.
Nechci nic, nechci vidět masy těl na poli.
Kvůli tomu, že to nezvládly a válku prohrály.
Nechci dál poslouchat, jak se kdo zachoval.
Fingovaná zrada všude kolem, radši jdeme dál.
Další král je bulvár, co tě rozebral.
Tvoje jméno pošpinil a pak ho vymazal.
Stojim sám, oči otevřený dokořán.
Lidskost a touhu pomáhat si postrádám.
Kam se poděly všechny dobrý úmysly?
Neřikej mi, že hodný lidi už dávno odešli.
Kde jsou naděje? Kde je chuť tvořit lepší svět?
Odříkávám těch pár vět nazpamět.
V dnešní době vládnou prachy našim myslím.
Každej jen na sebe myslí a proto syslí.
Ať si ucpou penězma tu svou hlavu oslí.
Já chci svět plnej lásky a né hru s čísli. Co ty?

ref.: (Yanna)
Pověz mi co je realita?
Pověz mi kde se stala chyba?
Proč tolik životů zhasíná?
Proč není možná domluva?

Verse 2
Z větší vejšky větší pád, už se začni probírat,
je čas přestat se domnívat, začni oči otvírat,
není možný nevmímat, co se kolem děje,
stejně se nevyhneš střele, která letí k tobě,
letí rovně, letí přímo, po ní bude jenom světlo,
ideály světa se mění za vteřinu na peklo.
Blbý místo, blbej čas, realita zkurvená.
Říkáš svoboda- přitom nevíš co to znamená.
Mír a síla slova, křič to do hlavně,
nedávám ti naděje, že z toho vyjdeš vítězně.
Má přijít peklo na zemi, myslím že už je tady,
denně slyším zprávy, kde umírají miliony.
Mám volnost taky, ale jenom ve svý hlavě,
ve svým srdci, ve svým těle, nevim co se kolem děje,
zavírám svý oči, nechci slyšet víc,
vidím světlo na konci, sbohem já už musím jít.

ref.:

Verse 3
Můj život neni procházka růžovým sadem,
vy chcete utýct zadem, tak kam se sakra hrabem?
Motám se v prostoru jak o myšlenky okradem,
mám před očima jen tmu a čekám na další den.
Který osvětlí vše to, co jsem dříve špatně viděl,
jaká je realita nevěděl na zadku seděl a přemejšlel.
Co jsem nechtěl a nebo taky chtěl, řekl jsem si stop a za tím pak šel.
Ozývá se vždy jen ta stará rána. Realita je jako do pekel brána.
Říká se už dlouho sedá k vráně vrána,
začíná se rozjasňovat vidím skoro do dalšího rána.
Koukám, rozhlížím se z reality utíkám,
z místa zničenýho, kde přežiješ jenom sám.
Proč se ptám zda stát mám?
Zkoušim řešit problémy nejde to a jak jinak než zas pryč pospíchám.
Všechno špatný znám, už nechci zpátky jít.
Užívej si sám, nenech život si zkazit.
Jak život bouřlivej nedá se zastavit.
Tenhle svět zničí tě, uteč, musíš žít.